PONY – Protect Our Nation´s Youth

Doprava i ostatní bylo pečlivě připraveno a úkoly rozdány, takže na letišti v Praze proběhlo vše hladce. První nástrahy začaly až v Chicagu, půjčování aut bylo o něco delší, než jsme čekali, ale zvládli jsme to. Nejkrásnější na celém půjčování bylo, když nás zřízenec odvedl na parkoviště, kde bylo mraky aut SUV a pravil: „Tady od toho bílého si vyberte, které se vám líbí.“ Tak jsme si vybrali a jeli se ubytovat. GPS trošku zlobila a místo k hotelu nás dovedla ke hřbitovu (že by předzvěst naší hry J?). Naštěstí u hřbitova byl luxusní hotel a tak jsme se doptali na Motel , kde jsme strávili první noc v USA. Ráno jsme odjeli k shopping Mallu a jedno auto se vydalo pro skupinu přilétající z Edmontnu. Pak jsme všichni vyrazili směr Lafayette. V koloně se jet nedalo a naše výprava se brzy roztrhala, nicméně všichni dorazili na místo určení. Kde čekali pořadatelé  i „náhradní“ rodiče a ti si rozvezli své nové děti domů.
Někteří z rodičů již ubytovávají hráče z Evropy delší dobu a dvě rodiny dokonce ubytovaly kluky z Krče v roce 2002. Kaučové se ubytovali v hotelu s ostatními kauči a rodiče v nedalekém motelu. Ve zprávách jsme zachytili něco o tornádu, které hrozilo v Chicagu (vyklízeli kvůli němu i stadion White Sox), ale my byli přece jen dost daleko – když v některých oblastech USA byly k vidění krávy letící vzduchem a jiné zvláštnosti.

První den byl v plánu trénink, jenže hustý déšť to zmařil a tak jsme trénovali až o den později, jenže hřiště bylo mokré a tak se trénink musel upravit. Američtí rodiče fungovali bezvadně a dopravili naše hráče vždy tam, kde bylo třeba. My dostali od pořadatelů k dispozici auto a tak jsme mohli skautovat soupeře. Oproti minulé účasti na PONY se mi zdáli hratelní. Jenže náš největší problém byl nadhoz a podle mého názoru fyzická kondice. Asi se shodnu s Jirkou Kotkem, že naši hráči nejsou o prázdninách fyzicky příliš na výši, s tím souvisí právě i ta schopnost hodit strike.
Výsledky jsou na internetu, proto se jimi nebudu příliš zabývat. Jak známo baseball je spravedlivá hra a naše výsledky odpovídaly naší hře. I když jsme dost často drželi krok se soupeřem, v každém utkání se našel jeden inning, kdy nás protivník zatlačil a přinutil dělat chyby, dávat mety zdarma a naložil nám pěkný ranec bodů. Přesto, ale se dá říct, že kluci bojovali a zvlášť ti, kteří jeli jako náhradnicí velmi příjemně překvapili. Z rozhovorů s fanoušky i s rozhodčími jsem měl dobrý pocit, protože se všem líbil týmový duch našeho mužstva i to, že kluci hráli pořád naplno, povzbuzovali se a měli radost z každého byť dílčího úspěchu. A co se nám opravdu podařilo? Matěj Šůcha odpálil jako první Evropan v historii COLT turnaje homerun a to dokonce dvakrát!
Doporučení: pokud máme v budoucnu uspět na podobném turnaji, je třeba jet dříve a projít aklimatizací – ani ne tak na časové pásmo, ale na jinou kulturu a šoku z cen a možností nakupovat. Těžko se hraje s hlavou plnou myšlenek na to, co vše ještě musím koupit, na co nemám apod. Sehrání přátelských utkání by rovněž zvedlo naše šance, protože ke konci turnaje už se kluci mnohem častěji potkávali s nadhozy a byli schopni je tvrdě kontaktovat.
A samozřejmě by bylo potřeba jet v nejsilnější sestavě.